jsem ještě plný dojmů z letošního ročníku Memoriálu Aleše Hřebeského, který jsem měl tu čest zahajovat a být také u předávání cen pro nejlepší týmy. Divácká kulisa během finále, ve kterém znovu nechyběli naši Custodi, byla opět skvělá.
Memoriál už několik let bezpochyby představuje největší radotínskou sportovně-společenskou akci, což jako zástupce dlouholetého partnera turnaje, kterým je místní radnice, velice kvituji. Za organizací turnaje je spousta práce lidí, kteří ho připravují dlouhé měsíce před jeho vypuknutím, většinou ve svém volném čase a bez nároku na odměnu.
Jsem hrdý na to, že naši lakrosisté dokázali dát svému sportu událost, která nemá v Evropě obdoby. Jedná se o turnaj, který se z akce lokálního významu – jako vzpomínky na tragicky zemřelého kamaráda, sportovce a syna Aleše Hřebeského – rozvinul na prestižní klání, na něž přijíždějí hráči z celého světa, v některých případech i aktivní či bývalí úspěšní profesionálové. Radotínu dělají dobrou reklamu i na severoamerickém kontinentu, odkud tento krásný sportpochází.
Mám radost z atmosféry, která Memoriál provází. Vedle sportovního obsahu je plný setkávání sousedů, rodin i přátel, což je skvělou vizitkou komunitního života v Radotíně. Je až dojemné slyšet slova od několikanásobných zahraničních účastníků o tom, jak se na jihozápadní předměstí Prahy každý rok těší, a také to, že se Radotín minimálně na jeden týden stává jejich domovem. Osobně se díky Memoriálu setkávám se svým synovcem, který žije v kanadském Vancouveru, ale na náš turnaj vždy přijede hrát a podívat se.
I když nakonec Custodi ve finále podlehli svému kanadskému soupeři a skončili druzí, opět své příznivce nezklamali a my se můžeme těšit, že za rok už turnajový pohár zůstane v Radotíně!