Životní prostředí

Dlouhá léta, prakticky po celé 20. století, byl Radotín všeobecně veřejností vnímán díky existenci cementárny a továren jako nevzhledná a zaprášená obec. A skutečně tomu tak i bylo. Dokonce ani zbourání staré cementárny v roce 1963 nezbavilo Radotín nálepky málo přitažlivé lokality, jelikož socialistické chápání stavělo průmysl či výrobu v žebříčku hodnot daleko před ochranu životního prostředí. V tomto směru se popravdě řečeno začal Radotín měnit k lepšímu až v posledním desetiletí.

Základní linie, kterou sleduje nyní místní samospráva, spočívá totiž v postupných, v místním rozsahu proveditelných opatřeních, jimiž se odstraní staré ekologické zátěže a vytvoří se předpoklady, aby každý uvědomělý občan mohl pečovat o zdravé životní prostředí ve svém okolí. Kvalitu hlavních složek životního prostředí, tj. ovzduší, půdy a vody, dlouhodobě sleduje a ovlivňuje komise životního prostředí zřízená radou místního zastupitelstva. Po listopadu 1989 byla provedena objektivní inventura stavu životního prostředí v Radotíně. Jako první v Praze iniciovala právě naše rada místního zastupitelstva provedení odborně fundované ekologické studie, v jejímž rámci byla vyhodnocena kvalita ovzduší. Analýzou vzorků půdy z míst pokrývajících intravilán Radotína byla zjištěna její kontaminace těžkými kovy a byla vypracována studie vlivu životního prostředí na zdraví obyvatel, hlavně dětí. Přestože Radotín leží v dobře větratelném, širokém údolí Berounky, orientovaném přibližně ve směru převažujícího proudění vzduchu, tedy ve směru jihozápad-severovýchod, byl výsledek studie neradostný. Bylo potvrzeno, že ovzduší ve většině částí Radotína je velmi silně znečištěno. Kromě dálkového přenosu znečištění nejvíce ovlivňovaly kvalitu ovzduší cementárna, státní statek, kotelny závodů, podniků a domovní topení, kde se jako palivo používalo v devadesátých letech většinou hnědé uhlí nebo sirnatý topný olej, a konečně též automobilová doprava.

"Stará" radotínská cementárna byla svojí prašností vyhlášená:

Průběh hodnot ročních průměrů (IHr) koncentrací oxidů dusíku (vyjádřená kont. N0₂) a oxidu siřičitého v ovzduší v letech 1992-19999, zjišťovaných na stanici zřízené a provozované MÚ, ukazuje tabulka (stanice se nachází na křižovatce ulic Výpadová-Vrážská)

Rok	N02 /ug/m3	S02 /ug/m3
1992	55,3	39,3
1993	57,6	40,1
1994	47,3	30,2
1995	50,5	27,3
1996	51,7	29,6
1997	47,8	23,3
1998	50,0	18,7
1999	51,8	19,1
limitní hodnoty	80	60

Přechodem významného podílu lokálně vytápěných domácností na čistší tepelný zdroj (plyn, elektřina) a likvidací kotelen průmyslových závodů, vytápěných uhlím, se postupně podstatně snížily emise oxidu siřičitého (viz tab.). Velkými investicemi do technologie cementárny a zvýšením pracovní kázně zaměstnanců poklesla emise prachu z tohoto závodu na 1/7 hodnoty r. 1990. Úpravou spalování v cementářských pecích se snížila emise oxidů dusíku, avšak na jejich obsahu v ovzduší centra Radotína se to prakticky neprojevilo, neboť vlivem oddalování stavby rychlostního silničního okruhu, který by svedl dopravu ze směru od Plzně na Strakonice a částečně i na Brno, se zvětšila hustota automobilového provozu v této městské části. Právě ta v současné době hlavně je zodpovědná za neměnící se obsah oxidů dusíku v ovzduší střední části Radotína (viz tab.)

Byly zlikvidovány skládky nebezpečného odpadu, obsahující těžké kovy, které dřívější režim povolil umístit v chráněném území Černá rokle, v bezprostřední blízkosti Šachetského potoka. V městské části nyní funguje dvojí systém sběru tuhého odpadu. Magistrát hl.m.Prahy zajišťuje svoz domovního, velkoobjemového, nebezpečného a separovaného odpadu (papír, sklo, plasty), městská část provádí sběr tříděného odpadu do velkobjemových kontejnerů (dřevo, kovy, bio). Tím značně pokleslo riziko vzniku černých skládek. Informace o pohybu kontejnerů na určitý typ tříděného odpadu lze získat v místním měsíčníku nebo v každodenní relaci MÚ v kabelové televizi. Počet sběrných hnízd pro papír, sklo a plasty se neustále zvětšuje.

Výstavbou kanalizačního sběrače, jímž se připojil Radotín na pražskou kanalizaci, a postupným budováním kanalizační sítě v ulicích Radotína se odstraňuje kontaminace půdy ze starých a často netěsných domovních jímek na odpadní vodu a snižuje se tak i znečištění Berounky, která již v Radotíně protéká 2. ochranným pásmem vodárny v Podolí. Dávno pryč jsou časy, kdy měla Berounka tak čistou vodu, že v hloubce 70 cm byl vidět sebemenší kamínek. Nyní, vlivem intenzifikace průmyslu, podstatně zvětšeného objemu odpadních vod z domácností a nedostatečné kapacity mnohých čističek odpadních vod, se kvalita vody v Berounce značně zhoršila ve srovnání se stavem před 70 lety. V Radotíně je ve všech ukazatelích horší kvalita vody než kvalita Vltavy v Podolí. Fyzikální a chemická čistota odpovídá stupni III - IV, mikrobiologická stupni IV - V, tedy voda velmi znečištěná. Přesto v ní rybáři běžně uloví např. kapry, cejny, okouny a občas i štiku, sumce nebo parmu. Na březích vod je ke spatření dokonce i ondatra a norek. V Radotínském potoce, který je oproti Berounce čistější, žijí pstruzi. Pozornost zaslouží i malá lokalita Zděř, která je hnízdištěm vodního ptactva. U vodních ploch lze vidět např. ledňáčky nebo volavky.

Celé území Radotína je zásobováno pitnou vodou z veřejného vodovodu, jehož provozovatelem jsou Pražské vodárny, takže kontrolovaná kvalita pitné vody je stejná jako v jiných městských částech.

Radotín poskytuje svým obyvatelům dobré podmínky pro zdravé bydlení, neboť asi 2/3 jeho obyvatel žijí v rodinných nebo malopodlažních domech s dostatečnou plochou zeleně ve svém okolí. Lesy na západním a severním okraji Radotína jsou soukromým majetkem. Jejich vlastník věnuje zeleni patřičnou pozornost a jednotlivé úseky poškozených porostů jsou postupně nahrazovány novou výsadbou. Společně s malebným údolím Radotínského potoka umožňují lesy obyvatelům potřebný pobyt pro rekreaci v přírodě. V ní se návštěvníci mohou setkat i s méně běžnými živočichy, jako jsou např. muflon, kuna skalní, jezevec, výr velký, jestřáb, krahulík apod.