Domácí násilí

Domácí násilí se stalo fenoménem posledních let, kdy se také začalo řešit. Nicméně problematika má svoji historii daleko dříve. Jestli však někdo čekal konkrétní datum, tak bude s největší pravděpodobností zklamán.

Česká republika si až v posledních letech bere příklady ze zahraničí, kde se věcí zabývají delší dobu, a o tom také svědčí kvalita, přístup jednotlivých subjektů a způsoby řešení fenoménu domácího násilí. 

Tzv. latentní (skrytá) oběť domácího násilí si ani neuvědomí, že právě ona by mohla být a v mnoha případech je obětí domácího násilí. Nejdříve je důležité si definovat pojem – domácí násilí je fyzické, psychické, sociální, ekonomické, sexuální násilí a nebo jejich kombinace mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.

Domácí násilí může být psychické – zastrašování (zlé pohledy, výhružná gesta, předvádění zbraní, ničení věcí, ubližování jiným v přítomnosti ohrožené osoby, zvýšená kontrola všeho, co ohrožená osoba dělá – kam jde, s kým mluví, co říká, kdy se vrátí, omezování samostatnosti a rozhodování o sobě), kritizování a ponižování (nadávky, zesměšňování, snižování schopností, zpochybňování duševního zdraví, zlehčování obav, přehlížení přání a potřeb), vyhrožování a vydírání (nucení k poslušnosti, vyhrožování bitím, přerušením kontaktů, sebevraždou, vydírání přes děti, vnoučata, vyvolávání pocitů viny), fyzické – facky, rány pěstí, kopání, tlučení hlavou (např. o stěnu, topení), rdoušení, tahání za vlasy, bití nějakým předmětem apod., sociální – izolace od příbuzných a přátel (zákaz přijímat návštěvy, svým chováním odrazovat návštěvníka od dalších návštěv, zákaz telefonovat, dívat se na TV, doprovázení např. k lékaři, na úřady), ekonomické zneužívání – zamezení přístupu k financím (i vlastním), vydírání, vynucování přepsání bytu, nemovitosti, sexuální násilí a jejich kombinace.

Podle Expertní skupiny Aliance proti domácímu násilí v sobě domácí násilí nese znaky opakování a dlouhodobost – z jednoho útoku jakéhokoli charakteru ještě nelze určit, zda jde o domácí násilí. Může to však být jeho začátek. Dalšími znaky jsou eskalace – od urážek se stupňuje k psychickému snižování lidské důstojnosti až k fyzickým útokům a závažným trestným činům ohrožujícím zdraví a život; jasné a nezpochybnitelné rozdělení rolí osoby ohrožené a osoby násilné a neveřejnost – probíhá zpravidla za zavřenými dveřmi bytu či domu, stranou společenské kontroly. Domácí násilí nejsou ale vzájemná napadání, hádky, rvačky, spory, kde se role osoby násilné a osoby ohrožené střídají.

Je nutné si uvědomit, že násilí mezi blízkými není normální, nikdo není povinen trpět, nikdo nemá právo jiného týrat psychicky či fyzicky, že není za co se stydět a dále – vina je na straně násilné osoby. Nepomůže nechávat si své pocity pro sebe, je dobré o trápení s násilným chováním blízké osoby říct známým, přátelům, spolupracovníkům a příbuzným, na něž je možné se spolehnout. Pokud se oběť rozhodne svou situaci řešit, je možnost poradit se s odborníky z nějaké instituce. V případě, že se jedná o domácí násilí, je vhodné si vytvořit tzv. bezpečnostní plán, který na krizovou chvíli připraví – o této věci podrobně informuje web Domacinasili.cz.

Důsledky, které může násilné chování blízké osoby u ohrožené osoby vyvolat, jsou příkladmo stálý stres a strach z příštího setkání, pocit, že když cokoliv udělá jinak, než násilná osoba říká, může to znamenat konec, pocit, že důvodem násilí blízké osoby jsou jen její chyby, že je to všechno její vina, snižování skutečných následků násilného chování blízké osoby, „slepotu“ vůči nebezpečí, které může v budoucnu hrozit (ohrožení života, ohrožení dětí) a pocit, že nikdo nemůže pomoci.

Aby skutek byl domácím násilím, musí být naplněny všechny čtyři výše uvedené znaky.

K lepšímu odhalování a posuzování domácího násilí mají policisté k dispozici metodu SARA DN. Ta je určena především policistům, kteří se dostanou do prvního kontaktu s osobou ohroženou. Využití metody se předpokládá také u všech služeb v prvním kontaktu s osobou ohroženou domácím násilím, zejména služeb sociálních.

Technikou jsou školeni poradci Bílého kruhu bezpečí, konzultanti DONA linky a policisté. Bílý kruh bezpečí vydal „Pomůcku pro policisty“, která je součástí výcviku a bude využívána v přímém kontaktu s případem domácího násilí. SARA DN obsahuje 15 strukturovaných otázek na rizikové faktory, z nichž pět otázek odhaluje rizikové faktory u násilné osoby v aktuálním vztahu, dalších pět umožní rychle zjistit rizikové faktory opět u násilné osoby v rámci obecných sklonů k násilí, tj. násilných projevů na veřejnosti. Posledních pět otázek pomáhá zjistit rizikové faktory týkající se zranitelnosti osoby ohrožené domácím násilím.

Co je nutné dělat v případě akutního ohrožení násilnou osobou v případě domácího násilí
V případě akutního nebezpečí je nutné přivolat pomoc Policie ČR (tísňové volání 158), případně záchranné lékařské služby (linka 155) nebo pro obě tzv. krizovou linku, která má číslo 112.

Problematiku domácího násilí upravuje zákon č. 135/2006 Sb., který mění některé předpisy, které byly předtím platné a účinné. Při výše uvedeném postupu, kdy ohrožená osoba kontaktuje Policii ČR, může na místě dojít k vykázání násilné osoby ze společně obývané domácnosti. Toto ovšem musí posoudit policisté. Vykázání je považováno za policejní úkon, a tudíž se proti němu nelze odvolat a nemá odkladný účinek. Proti vykázání lze použít jen specifických opravných prostředků, jež ani tak nemají odkladný účinek, a vykázaná osoba je povinna se mu okamžitě podrobit.

Vykazovaná osoba je oprávněna si na místě samém vzít nejnutnější věci osobního charakteru a místo opustit, ač se později může na místo ještě vrátit. Ovšem za policejního doprovodu. Policie je povinna na žádost vykazované osoby ji poučit o tom, kde jsou možnosti ubytování apod.

Vykázání trvá po dobu 10 dnů, které dá oběti čas na to, aby se připravila na další postup. Ten může společně zvážit a prokonzultovat s institucemi, které se domácím násilí zabývají. Tuto skutečnost mají policisté povinnost oznámit příslušnému intervenčnímu centru, které oběť kontaktuje a nabídne pomoc. Pokud se v místě bydliště zároveň nacházejí nezletilé děti, tak tato informace putuje ještě k příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

V případě, že se oběť rozhodne, že chce ukončit příkoří, které jí, případně dětem, násilná osoba způsobila, způsobuje a s největší pravděpodobností způsobovat bude, může podat návrh k soudu. Ten při kladném rozhodnutí prodlouží vykázání násilné osoby na další měsíc s tím, že vykázání může trvat nejdéle po dobu jednoho roku.

Trestní oznámení jsou povinna přijímat všechna oddělení pořádkové služby Policie ČR, kriminální policie a vyšetřování okresního (nebo obvodního) ředitelství Policie ČR a státní zastupitelství. Lze jej podat ústně do protokolu, písemně, doporučeně poštou, osobním doručením do podatelny. Vždy je nutné si vyžádat a uschovat doklad o jeho podání! Vhodné je vyžádat vyrozumění o tom, jak bylo oznámení vyřízeno (např. v písemném oznámení: „Žádám, abych byl/a vyrozuměn/a o tom, s jakým výsledkem bylo moje trestní oznámení prošetřeno ve smyslu § 158, odstavce 2 trestního řádu“). Bez tohoto výslovného požadavku Policie ČR nemá ze zákona povinnost oznamovatele vyrozumět o výsledku svého šetření.

Pro oznámení závažného domácího násilí (ohrožení zdraví a života, násilí na dětech, znásilnění apod.)existují specializované útvary služby kriminální policie a vyšetřování. Případ oznámený přímo zde pak může být od počátku řešen diskrétně, kvalifikovaně a především s ohledem na nutnost hájit oprávněné zájmy oběti závažného násilného nebo mravnostního trestného činu.